Domácí vzdělávání v Česku

Tahle sekce je zatím jen základní rozcestník. Postupně ji rozšíříme; do té doby platí, že rozhodující je znění zákona a domluva s konkrétní školou, ne text na webu.

Tohle není právní poradna. Web shrnuje, jak domácí vzdělávání funguje v hlavních rysech. Než podáte žádost, ověřte si aktuální znění školského zákona a podmínky u školy, kterou si vyberete jako kmenovou. Školy se v požadavcích na podklady a v podobě přezkoušení liší.

Jak se to jmenuje v zákoně

Domácí vzdělávání se v zákoně jmenuje individuální vzdělávání. Pro základní školu ho upravuje § 41 školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb.), pro povinné předškolní vzdělávání § 34b. Dítě není mimo systém: zůstává žákem školy, do které je zapsané, a dostává od ní vysvědčení.

Čtyři věci, které z toho plynou

Co domácí vzdělávání neznamená

Neznamená to školu doma u stolu od osmi do dvanácti. Rodiny to dělají různě: někdo drží předměty a rozvrh, jiný jde po tématech a projektech, další většinu času tráví venku a učivo dobíhá v blocích. Zákon předepisuje výstup, tedy že dítě zvládne očekávané výstupy školního vzdělávacího programu, ne cestu k němu.

Neznamená to ani samotu. Skupiny domškoláků se scházejí na kroužky, výlety a společné projekty; v každém větším městě nějaká funguje.

Kde hledat dál

Jak podat žádost krok za krokem